Dalkovice jsou vesnice v okrese Benešov, část města Trhový Štěpánov. Leží pod severním svahem Paseky v údolí v nadmořské výšce 387 metrů. Vsí protéká Dalkovický potok. Pod Dalkovicemi prochází potrubí z nádrže Želivka.

Pohled na Dalkovice

Z HISTORIE OBCE

25827_1193805897345_6836622_n

První zmínka o vsi Dalkovice v historických písemných pramenech byla učiněna v soupise majetků, statků, dávek a platů pražského biskupství. Tento urbář, jehož fragment je uložen v Archivu Národního Muzea, není datován, ale dle editora byl sepsán okolo roku 1295. O Dalkovicích je zde psáno v souvislosti s biskupským panstvím s centrem ve Štěpánově (dnes Trhový Štěpánov): „Item in Dalcouicz est una terra,quam tenet siluanus“ (biskupství mělo v Dalkovicích „zemi“, resp. Půdu, pole, kterou držel hajný – lesník, zřejmě biskupský služebník; Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars II. Pragae 1882, s. 718, ed. Josef Emler; Profous, Antonín: Místní jména v Čechách. Díl I. Praha 1954. 2. Vyd., s. 361, dále jen Profous).

Příslušnost Dalkovic k panství Štěpánov („Distritus Stiepanow“ pražských biskupů a následně arcibiskupů, potvrzuje rejstřík berní pražského arcibiskupství z roku 1379. Zde jsou zmíněny tři lány v Dalkovicích („Dalkowicz“), dva lány patřící arcibiskupství a jeden lán „v péči pana Epíka“ (Decem registra censuum Bohemica compilata aetate bellum husiticum praccedente, Praha 1881, s. 400, ed. Josef Emler).

V Dalkovicích byl majetek nejen pražského arcibiskupství, ale také dalšího vlastníka z řad šlechty. Na jižním okraji vsi stávala tvrz. Dne 28. 9. 1354 se připomíná Ješek z Dalkovic. Zřejmě jeho potomkem byl Sezema z Dalkovic. Dne 5. 5. 1401 bylo v Čáslavi zveřejněno provolání na majetek po zemřelém Sezimovi, který měl v Dalkovicích („Dalkowycz“). Tento majetek spadl na krále jako odúmrť. O ni se ucházel Jan řečený Srb z Petřínek, jménem Machny pozůstalé vdovy po Sezemovi (Archiv český. Díl XXXV, Praha 1935, s. 389).

25827_1193806417358_4464987_n

V letech 1415 – 1437 se připomíná Bolek z Dalkovic, který pečetil stížný list české šlechty proti zatčení Mistra Jana Husa a adresovaný koncilu v Kostnici. V Roce 1437 byly Dalkovice již v držení Jana a Markvarta, bratrů z Ovesných Rataj, kteří si na královi Zikmundovi vyprosili odúmrť po svém synovci Janovi z Dalkovic. Markvart se pak psal z Dalkovic. V roce 1461 se připomíná Mikuláš Čapek. V roce 1494 je zmíněn Beneš Čapek z Dalkovic. V závěru 15. století patřily Dalkovice k panství Vlašim, které drželi Trčkové z Lípy. Burian a Ferdinand Trčkové, spolu s dalšími bratry, prodali Dalkovice Zdeňkovi Zruckému z Chřenovic. Ten ves připojil k panství Trhový Štěpánov. V roce 1553 byl vlastníkem Trhového Štěpánova Pavel Malovec z Malovic a pak jeho syn Jan mladší (+1590) a nakonec Janův syn Pavel Jindřich (+1595). Neznámým způsobem se Dalkovice dostaly k panství hradu Šternberku. Páni ze Šternberka byli vlastníky Dalkovice do roku 1712, kdy zemřel Jan Václav ze Šternberka a jím vymřela holická větev rodu v mužské posloupnosti. Jeho dcera Anna Amabilia se v roce 1708 vdala za Jana Maxmiliána z Roggendorfu. Nedobré hospodaření způsobilo úpadek šternberského dominia, které bylo v roce 1760 prodáno v dražbě Michalovi Čejkovi z Olbramovic. Tomu se podařilo úpadek zastavit. V roce 1795 se majitelem panství stal Ferdinand Hirsch ze Saardu (+1838). Následoval jeho syn Adolf (+1811) a dcera Louisa provdaná Somsichová ze Saardu (+1838). Její syn Adolf Somsich prodal v roce 1841 panství Český Šternberk s dvaceti vesnicemi Zdeňkovi hraběti ze Šternberka. Tím se šternberské panství s hradem dostalo zpět do rukou původního rodu a zůstalo mu již natrvalo. V roce 1850 nahradila státní správa dosud existující vrchnostenskou správu (Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XV. Kouřimsko, Vltavsko a jihozáp. Boleslavsko. Praha 1927, s. 90; Sedláček, August: Místopisný slovník historický Království českého, b. d. a m. v. [Praha 1908]. Východní Čechy. Praha 1989, s. 86 /Dalkovice/, s. 80-84 /Český Šternberk/).

Topogafická literatura z roku 1788 přináší o Dalkovicích velice stručnou zprávu. Ves patřila k alodiálnímu panství Český Šternberk a tvořilo ji 7 domů (Schaller, Jaroslaus: Topgraphie des Königreichs Böhmen. Zehnter Theil. Kauržimer Kreis. Prag und Wien 1788, s. 76).

V roce 1844 stále patřila ves Dalkovice k panství Český Šternberk. Bylo zde 49 domů s 322 obyvateli německé i české národnosti a dvěma židovskými rodinami. Německy mluvící obyvatelstvo v Dalkovicích bylo následkem částečného osídlení bývalého hospodářského dvora, který byl v roce 1796 emfyteuticky rozparcelován. Ves byla přifařena do Štěpánova (ten k panství Vlašim). V rámci panství Český Šternberk tvořily Dalkovice společně se vsí Dubovka a Střechov samostatný statek Dalkovice (Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen. Zwölfter Band. Kauřimer Kreis. Prag 1844, s. 49).

V roce 1880 měly Dalkovice 51 domů a 314 obyvatel. Fara a pošta byla ve Štěpánově. Obec ležela v tehdejším okrese Vlašim a v hejtmanství Benešov (Ottův slovník naučný. Díl VI. Praha 1893, s. 887).

Dalkovice leží na levém břehu Dalkovického potoka a v minulosti zde býval i Dalkovický rybník (viz historická topografie z roku 1844). K pamětihodnostem obce Dalkovice patří sloupová zvonička s lucernou na návsi a křížový kámen na katastru obce směrem k Tehovu nedaleko Dalkovického potoka. Uvedený kříž je registrován v katalogu kamenných křížů zpracovaném v letech 2001 – 2007 pro Čechy a Moravu pod č. 2133 (Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. Aš 2007, s. 64 – zde uvedeno stanoviště „Tehov. U nepoužívané stezky z Tehova do Dálkovic, na okraji lesku Březina“).

O JMÉNU

Jméno vsi vykládají jazykovědci takto: Jméno Dalkovice znamená ves lidí Dálkových. Osobní jméno Dálek vzniklo zkrácením některého dvojčlenného osobního jména jako je Dalibor, Dalimil, Dalivoj, apod (Profous, 1., 1954 /1947/, s. 359, 361).

Výše citovaný text je dílem pana Stanislava Kasíka, z Heraldické kanceláře „Dauphin“, v Roudnici nad Labem, 2016

POČET OBYVATEL

V roce 1848 měly Dalkovice 322 obyvatel, v roce 1930 již 241 obyvatel, v roce 1980 jen 127. K 31.12.2006 měla osada Dalkovice 78 obyvatel.